Prima dovolená na Lanzarote

 

Koncem minulého roku jsme strávili velmi pěknou a dle mého názoru nepříliš drahou dovolenou (s ohledem na kvalitu) na jednom z Kanárských ostrovů Lanzarote. Cenu naši dovolení ovlivnil fakt, že jsme si vše zajišťovali sami, bez cestovní kanceláře. Navíc jsme díky tomu získali řadu zkušeností, o které bych se chtěl podělit.

Vše vzniklo vlastně tak, že jsme měli zajištěn týdenní pobyt v Puerto del Carmen a začali se zajímat o to, jak se na ostrov dopravit. Z Prahy létá česká společnost Canaria Travel . Cena zpáteční letenky se u této společnosti pohybuje okolo třinácti tisíc Kč. Na internetu jsem však zjistil, že u tzv. levných společností vyjde letenka zhruba na polovinu uvedené ceny. Rozhodli jsme se proto pro let se společností Hapag-Lloyd která však nelétá z Prahy, ale prakticky ze všech letišť na území Německa a Rakouska. My jsme měli zajištěné letenky z Mnichova. Vzhledem k tomu, že společností nelétá do Arrocife (hlavní město ostrova) denně, vyvstal další problém: jak sladit termín letu s termínem již zajištěného pobytu. Po delším laborování jsme si zajistili letenky tak, že mezi příletem a odletem na Lanzarote nebyl týden, ale celých čtrnáct dnů. Ubytování na zbývajících sedm dnů jsme si zajistili pomocí internetu ve středisku COLORADAMAR v městečku Playa Blanca (ve dvou termínech: pět dní po příletu a dva dny před odletem).

Dále jsme přes internet měli zajištěno zapůjčení auta na celou dobu pobytu. Na Lanzarote je to cenově velmi výhodné. Půjčovné i cena benzinu je levnější než u nás. ( 1 l benzinu nebo nafty vyjde cca na 15 Kč).

Z Prahy jsme odjížděli (vlakem) se smíšenými pocity. To co nás čekalo však předčilo veškerá naše očekávání.

Přestup z vlaku na letadlo proběhl v Mnichově absolutně hladce. Nemusíte ani umět německy (stačí umět německy nebo anglicky dvě slova: letiště a hlavní nádraží), není ani třeba znát Mnichov. Přímo z budovy nádraží až do letištní haly jede jak S-bahn, tak U-bahn. Vše je absolutně dokonale a  velmi srozumitelně značeno, včetně terminálu ze kterého letadlo odlétá.

Po příletu do Arrocife jsme si přímo na letišti vyzvedli zapůjčené auto, kterým jsme odjeli do cca 36 km vzdáleného COLORADAMARu v  městečku Playa Blanca. (recepční střediska z vlastní iniciativy kontaktovala slovensky mluvící dívku žijící na ostrově pro případ, že bychom se nedomluvili. Tlumočnické služby jsme nakonec nepotřebovali, ale přes to jsme se onou dívkou setkali a navíc s ní strávili příjemný večer).

Středisko COLORADAMAR je úplně nové, bylo uvedeno do provozu v roce 2004. Je to uzavřený areál, kde jsou rozmístěny jednotlivé bungalovy. Jedná se vždy o apartmá s jednou nebo dvěma ložnicemi. (nás bylo celkem 5, v  apartmá se dvěma ložnicemi). Apartmá, jehož cena je celkem 115 Eur denně, má ještě mimo zmíněných ložnic, obývací pokoj s kuchyňským koutem (kuchyňská linka, sporák, nádobí), dvě koupelny včetně dvou WC, vlastní terasu a místnost na sušení prádla. Součástí vybavení je i zábavní elektronika.

Areál je uzavřený a je vzdálen zhruba 100 m od moře. Do moře jsme se však chodili koupat na známé Papagayo pláže vzdálené cca 2 km.

Jedná se o několik pláží různých velikosti s bílým pískem. Od sebe jsou pláže vzájemně odděleny skalami. Najdete zde jak velké pláže, tak i pláže "pro jednu rodinu". Na plážích je pro středoevropana překvapivě málo lidí. Voda je absolutně čistá se spoustou ryb. Teplota moře je cca 220 C po celý rok. S ohledem na zeměpisnou výšku je nízká teplota vody důsledkem chladného kanárského proudu tekoucího od Portugalského pobřeží směrem na jih podél západního pobřeží Afriky, kde se mění na proud Guinejský .

Ostrov Lanzarote byl úplně zničen sopečnými erupcemi v  letech 1730 a 1736, tehdy žhavá láva zalila celý povrch ostrova. Byla zničena veškerá vegetace a mimo lidí zahynulo vše živé včetně vegetace. Lidem se podařilo ostrov včas opustit, nezahynul nikdo.

Do dnešního dne je prakticky celý ostrov prakticky bez vegetace, s výjimkou rostlin vysázených a pěstovaných lidmi . To vytváří jedinečnou atmosféru celého ostrova.

Téměř šokujícím dojmem působí oblast národního parku Timanfaya, zde jsou jednak obrovská lávová pole, vyhaslé sopky, žhavé zemské magma těsně pod povrchem země (pro turisty je demonstrováno litím vody do vrtu, z kterého pak vyráží během několika sekund oblak páry nebo vhozením suchého křoví do jámy, kde klestí ještě ve vzduchu vzplane). Je zde i lávový gril - nad studnou vyhloubenou v hornině je kovový rošt na kterém se teplem sálajícím ze země opékají různé dobroty.

Po parku je možné se pohybovat pouze autobusy s průvodci. Výklad je ve španělštině, angličtině a němčině. Podstatný je však celkový dojem při kterém Vás mrazí v zádech. V této oblasti byly pořízeny většiny filmových záběrů " měsíčních krajin". Dokonce místní zlí jazykové tvrdí, že Američané odtud vysílali "přímé záběry z 1. přistání lidí na měsíci ".

Jinde na ostrově jsou lávové jeskyně, které udivují svoji rozlohou. V jedné z nich je umístěn koncertní sál s úžasnou akustikou. Hostovaly a hostují zde nejvýznamnější hudební tělesa z celého světa.

Některé skalní útesy vyčnívají nad mořem do výše kolem 500 m (Mirador del Rio ). Je zde i bývalé hlavní město Tequisa, nechvalně známé z  doby kdy kvetl obchod s otroky. Dnes je to poklidné městečko s výjimečnou architekturou. Konají se zde každou neděli trhy, kde převažují stánky s výrobky uměleckých řemesel a folklór. Senegalci sem dovážejí převážně lidové řezby. Nad městečkem se vypíná kopec na jehož vrcholu jsou zříceniny pevnosti Santa Bárbara.

Na ostrově je i největší kaktusová zahrada světa, je zde umístěno více jak 2500 druhů kaktusu z celého světa.

Z velké míry se o dnešní vzhled ostrova a o čistotu zdejší architektury zasloužil významný architekt a malíř Cesar Manrique (1919 - 1992), zdejší rodák. Jeho vila vybudovaná v lávové bublině, sloužící po jeho smrti jako muzeum, si rovněž zaslouží návštěvu.

Za zmínku jistě stojí, že na ostrově není žádný průmysl, nenajdete zde ani jediný komín, vše je na elektřinu, která je zde vyráběna výhradně ve větrných elektrárnách.

Cena jídla v restauracích se pohybuje kolem 7 Eur za oběd nebo večeři. Ceny potravin v samoobsluhách nejsou o mnoho vyšší než u nás. S  výjimkou českého chleba je zde k dostání vše - hlavně kvalitní španělská vína.

Vzhledem k tomu, že u apartmánu je slušně vybavená kuchyně, není problém si cokoliv uvařit ze surovin nakoupených v obchodech s potravinami.

 

Jiří Š l o u f

Bližší informace jiri.slouf@quick.cz

Vyhledávač Google najde toto